Parrainage d'enfants africains

Postřehy z města

Reportáž z pobytu českého koordinátora Silvestra Tkáče v Guineji, kde monitoruje průběh Projektu adopce afrických dětí na dálku (více fotografií na našem FB profilu: https://www.facebook.com/procontact.cz)

Listopad/prosinec 2016

Neděle je den jako stvořený pro návštěvu centra města. Cesty jsou ráno prázdné, takže jsem se mohl vydat. Conakry si můžeme představit jako město rozprostírající se na malém poloostrůvku, postupně se zužujícím směrem na západ. No a právě nejzápadnější části, kde se nachází přístav, ministerstva, banky a nejvyšší budovy v celé Guinei se říká centrum. Těch 20 km z kanceláře do přístavu stojí sdíleným taxíkem 5000 Guinejských franků což je asi 13-14 Kč, pokud je silnice prázdná, jako dnes trvá cesta cca půl hodinky. V neděli křesťanští obyvatelé Conakry chodí na mši do kostela, taková mše v Guinei není jen, snad někoho neurazím, monotónní vyprávění kněze, ale je spojena s hudbou a mnohdy s tancem. Aleluja! No a ani muslimští spoluobčané nezůstávají pozadu, četná shromáždění a vyprávění o životě prorokově na ulicích taktéž přitahují mou pozornost. Zbývající uličky v centru jsou zataraseny malou brankou nebo aspoň dvěma kameny a kluci již od útlého věku trénují, aby jednou mohli být jako jejich vzory v první lize. Starší generace posedává u obchůdků, pije kafe, čte noviny. Když člověk vstoupí do bazaru ovoce, zeleniny, masa a dalších pokrmů, pohltí ho stovky vůní barev a nechá se vtáhnout do ruchu prodeje. Když vytáhne fotoaparát, setká se buď s máváním typu: „Mě nefoť!“ nebo s máváním typu: „Pojď, vyfoť si mě!“. Už na první pohled člověka překvapí množství čínských nápisů na budovách. Rudý drak nechce být pozadu ani v Guinei. Občas ke mně přiběhne chlapeček, který nechal svůj fotbalový míč zakutálet se přes cestu. Nastaví ruku a poprosí mě o nějaký dárek.

Dát, či nedát?

A to je ten základní problém. Obecně nejen v Guinei panuje představa bohatého bílého muže, jenž má na rozdávání. Ale mnohdy čím víc rozdá, tím víc musí dát příště. Tato představa je umocněna častým pocitem místních, že jim má být pomáháno, tak se vlastně tolik snažit nemusí. No a člověk, který jede do Afriky s ušlechtilými záměry pomoci, musí mnohdy tu pomoc místním prakticky přinést až před práh. A to je špatně, pokud máme s něčím pomoci, ta pomozme naučit místní si pomoci sami. Vytvořit prostředí, kde se budou moci mladší generace bezpečně rozvíjet. A proto je tak podstatná pomoc ve vzdělávání. Děti, které v tyto dny dokončují dopisy a obrázky pro své adoptivní rodiče, jež jim umožnili studovat, možná budou jednou inženýři, doktoři nebo vědci, kteří pomohou této zemi, aby si pomohla sama. Možná teď v české společnosti panují nálady, které jsou příčinou poklesu zájmu o pomoc těmto lidem, ale právě a pouze tito budoucí doktoři a inženýři mohou vytvořit ve své domovské zemi lepší podmínky k důstojnému životu.

Více informací o Projektu adopce afrických dětí na dálku najdete zde na našem webu.
Máme nyní v akutní adopci děti, které přišly o podporu a hledají nové rodiče, aby nemusely školní docházku ukončit: http://www.pro-contact.cz/cs/children/list/to_adopt
Moc touží ve studiu pokračovat a neradi bychom je tak připravili o naději na lepší budoucnost, která jim byla již jednou dána.
Rádi Vám zodpovíme dotazy i na mailu adopce@pro-contact.