Parrainage d'enfants africains

KOORDINÁTOROVY PŘÍHODY Z GUINEJI

Ce texte n'est pas traduit en français.

Práce koordinátora Tomáše v Guineji pokračuje dobře. Každý den se ve školách setkává s adoptovanými dětmi, aby jim mohl předat pozdravy od adoptivních rodičů a pořídit nové fotografie. S místním týmem pracují i během víkendu, kdy děti nemají výuku a k focení jsou klidnější podmínky. Zase je ale nutné počítat s delšími prodlevami a čekáním, jelikož ne všechny děti se dostaví včas. V minulých dnech také zapsali do Projektu adopce afrických dětí na dálku i další nové děti, kterým těžké podmínky neumožňují získat školní vzdělání.

Při práci poznává Tomáš i specifika místní kultury, například skutečnost, že nikdo ani rodiče neznají přesné narození dětí. U jedné adoptivní holčičky bylo totiž datum narození nutné ověřit, jelikož v materiálech se objevily rozporuplné údaje. Všichni tvrdili, že je jí 8 let, ale následně, co to asi po hodinovém hledání v papírech dohledal otec, se zjistilo, že se narodila již v roce 2002. Toto je však opravdu běžný rys, přesné datum narození nepovažují lidé v Guineji za podstatné.

Tomáš nyní už dokonce s dětmi komunikuje sám, mnohé totiž ještě neumějí dobře francouzsky, ale guinejští koordinátoři ho naučili různá slovíčka v jednom z místních jazyků Kissi, takže mu děti rozumějí.

Nevím, zda našel nějaký vhodný výraz i po následující příhodě, během které ho děti připravily o mobilní telefon: „Při focení mi jedno z tisíce přihlížejících dětí pootevřelo položenou tašku na zídce, otočilo zavírátkem vody v tašce, která ležela, takže všechna voda se vylila do tašky. Já asi za pár minut zbystřil, že tam mají strašnou švandu z mý tašky, tak tam přiskočil a našel telefon v louži vody, úplně durch, taky pas, ale ten jsem měl naštěstí v obalu, takž byl mokrej jen trochu. Nicméně telefon se tím nejspíše úplně zničil, sušil jsem ho pak celej den, ale nestartuje…“ Ptali jsme se na jeho aktuální stav a prý nyní čekají, zda se ho podaří oživit místnímu šamanovi :-) V Guineji jsou opravdu schopni opravit snad téměř cokoliv, tak uvidíme.

Ale příhody zažívá i veselejší. Jednou během pauzy si byl dát na džus na zahrádku naproti naší místní kanceláři.. Přišla k němu těhotná Guinejka a přinesla mu jablko, že ho musí obětovat bělochovi. Jakmile ho uviděla, hned mu ho chtěla dát. Moc nechápal, ale seznámili se, jmenuje se Binta, je křesťanka a pracuje kousek v kadeřnictví. Jablko si tedy vzal a daroval ho hladovému místnímu koordinátorovi, který to okomentoval svérázně tím, že moc dobrá křesťanka není, když musí dělat oběti, protože to křesťané nedělají, ale jen lidé vyznávající tradiční náboženství.

Jinak všichni Guinejci i Guinejky jsou moc milí, a přestože tam nic nefunguje, nejde proud a neteče voda, tak v pohostinnosti jsou tak štědří, že se mu prý ani nebude chtít domů :-)

Langue de page

Parrainé tout à l'heure: 798

A parrainer: 14

Connexion

Nom d'utilisateur:
Mot de passe:
S'enregistrer
Mot de passe oublié

Ecrivez-nous

Votre e-mail: