Adopce afrických dětí na dálku

reportáž českého koordinátora a zároveň adoptivního tatínka Tomáše Pivody v Guineji

neděle 12.5., Guinea, hlavní město  Conakry

Vešli jsme s Benjaminem (pozn. guinejský koordinátor) do dvora, kde si v dáli hrály děti. Když nás uviděly, dvě z nich (holčičky) se s hurónským křikem rozběhly k nám, obě běžely ke mně a každá mě chytla za nohu. Měl jsem sice zapnutou kameru, ale tak mě to šokovalo, ...

Práce koordinátora Tomáše v Guineji pokračuje dobře. Každý den se ve školách setkává s adoptovanými dětmi, aby jim mohl předat pozdravy od adoptivních rodičů a pořídit nové fotografie. S místním týmem pracují i během víkendu, kdy děti nemají výuku a k focení jsou klidnější podmínky. Zase je ale nutné počítat s delšími prodlevami a čekáním, jelikož ne všechny děti se dostaví včas. V minulých dn...

Ve čtvrtek 9.5. na stanici ČRo Plus v pořadu "Pro a proti" diskutoval na téma Adopce na dálku náš koordinátor Tomáš Pivoda s paní Pavlou Gombou, ředitelkou české pobočky Unicef (jedná se o předtočený pořad). Záznam pořadu je k dispozici zde (v dolní části stačí kliknout na datum 9.5.): http://www.rozhlas.cz/plus/porady/_porad/101030

Přinášíme Vám aktuální informace od českého koordinátora z horka, vedra a potu, jak píše ve své zprávě :-) Tomáš se hned den po příletu do Conakry potkal s první skupinkou 60 adoptovaných dětí, kterým předal vzkazy od adoptivních rodičů a pořídil pro ně fotografie. A jelikož byla zrovna neděle, zavítal i na mši do kostela. V pondělí pracoval ve škole Odia Keita ve čtvrti Yattayh a k večeru stihl návštěvu centra města. Dnes ráno ho vzbudil telefon od místního kolegy již v šest ráno, ať vstává, že dorazily na focení další děti, což je tedy na africké poměry, kde je na vše dostatek času, téměř nevídané. Jinak běží vše, tak jak má. Včetně toho, že nejde proud, neteče voda a zrovna je obrovská úroda úžasných mang. Více fotografií najdete na našem profilu na FB: https://www.facebook.com/pages/Pro-Contact-os/315668538515276?hc_location=stream

V sobotu 4.5. odletěl náš koordinátor Tomáš Pivoda do Guineje na kontrolní návštěvu Projektu adopce afrických dětí na dálku. V Guineji stráví necelý měsíc, během kterého bude monitorovat chod celého projektu. Od dětí pro adoptivní rodiče přiveze aktuální informace - dopisy, obrázky, fotografie. Pozn.: Zápisky z deníku koordinátorky Báry Štorkové, které můžete průběžně sledovat na našich stránkách...

Den šestnáctý, pokračování   Měli jsme hrozné zpoždění, takže bylo jasné, že dorazíme kolem půlnoci. Silnice se navíc pořád zhoršovala a zhoršovala. Většinu toho, co se na cestách nacházelo, už snad ani výmolem nazvat nelze. Spíš kráter. Strašně to drncalo a házelo, nejednou jsem se praštila o střechu auta. Pak se začalo stmívat a to už začalo být strašidelné, zejména, co jsme objíždě...

Den šestnáctý, čtvrtek Den přejezdu do Kissidougou zas až tak moc veselý nebyl, ale k tomu se dostanu. Vyráželi jsme v sedm hodin ráno z Conakry, před námi bylo asi 650km do vnitrozemí. Obsazení auta bylo: Benjamin, Simon a já. Rozvalila jsem se vzadu a rozhodla se, že budu spát, protože v noci byla hrozná bouřka a nemohla jsem usnout. Ráno taky lilo jak z konve, takže než jsem došla k autu, by...

Den patnáctý, středa Dnes bylo na programu dofocování dětí u Benjamina. A hádejte co? Zase nedokončeno. Tak snad příště. Zoufale jsem toužila po internetu, ale nebylo mi přáno. V internetové kavárně bylo připojení tak pomalé, že jsem nenačetla ani email. Hodinu jsem tam okusovala monitor a pak jsem to vzdala. A přitom zítra máme s Benjaminem a Simonem namířeno do Kissidougou, kde internet asi n...

Den čtrnáctý, úterý V úterý bylo v plánu, že pojedu s Genevieve do Madiny, což je největší trh v centru Conakry. Nemohla jsem se dočkat! Nákupy! Sice jí neskutečně trvalo, než se nachystala, takže jsme vyrážely až kolem dvanácté hodiny. Jely jsme taxíkem asi půl hodinky, pořád jsem sledovala, kdy uvidím to „centrum“. Zas nic. I v „centru“ to vypadá stejně, jako u nás v Kobaya, kde bydlím. Je te...

Den třináctý, pondělí Mám hrozně ráda zdejší rána. Není úmorné hic, dá se sedět na terásce, aniž by vás něco okusovalo, ideálně můžu chroupat banán či pomeranč (jako právě dnes ráno) a pozorovat ještěrky, které pobíhají po zdech a vyhřívají se na probouzejícím se sluníčku. Naučila jsem se vstávat s východem slunce, protože většinou už je všude stejně hrozný kravál a já bývám tou dobou dávno vys...