Adopce afrických dětí na dálku

...Pokračování předsvatebního reje

Reportáž z pobytu českého koordinátora Tomáše Pivody v Guineji

Necelý měsíc bude nyní Tomáš v západoafrické Guineji, kde díky českým dárcům chodí do školy přes tisíc dětí, monitorovat průběh Projektu adopce afrických dětí na dálku.

Více fotek na našem FB: https://www.facebook.com/procontact.cz

Na guinejských předsvatebních tancích se toho vlastně zas tak moc neděje, všichni sedí v kroužku, děti víří prach, všichni se culí od ucha k uchu, zpěvačka pořvává do mikrofonu, guinejské ženy se ve zvláštních intervalech houpou v různě se formujících hloučcích, ale může se tu bez starostí fotit! Jak jsem po určité době odpozoroval (kdysi jsem býval bystrý hoch), formující se hloučky žen vznikaly vždy kolem té z přítomných, jež měla cosi společného s rodinou nastávající nevěsty. V jednu chvíli totiž zmizela i Cathy, na níž si předtím jedna z příbuzných odložila mimimo, takže si mě už dál moc nevšímala a já se mohl věnovat zírání kolem sebe. Za nějakou dobu jsem zjistil, že Cathy je ve středu hloučku, co se pomalu posouvá doprostřed "parketu". Ihned jsem přiskočil a nataženou rukou se snažil zachytit akci. Zároveň jsem ve zpěvaččině deklamování rozeznal Cathyino příjmení Keita, při jehož intonovaném vyslovení Cathy pokaždé změnila svůj typický úklon hlavy na druhou stranu, vytáhla z kabelky další bankovku a odevzdaně ji předala do dlaně (případně mísy) před nosem. Za chvilku se sama dokonce dostala do mírného tranzu a začala se taky pohupovat, takže přece jenom!

Nedělní nevěsty jsme se v pátek dočkali taky, přinesli a naaranžovali pro ni gauč, kde pak seděla s trochu vyděšeným výrazem à la "dělejte si se mnou, co chcete", zatímco se vedle ní střídaly madam s guinejskými natočenými klobouko-šátky na focení. Bylo jim celkem jedno, jak se nevěsta tváří, hlavní bylo se s ní vyfotit. Moc nadšeně každopádně nevypadala. Pak ji posadili i s plechovou mísou na plastovou židli doprostřed kruhu a začaly se k ní zase slítat jednotlivé členky našeho kroužku. Následujícím bodem programu bylo vystoupení jakéhosi dua (nejspíš "Bum-bum"), dvou drsně vypadajících chlapíků vzezření kmenových náčelníků, kteří nejdřív dlouho hrozivě obcházeli po obvodu kroužku, až jsem se bál, že to bude asi vše, ale nakonec začali i s tanečními kreacemi, přičemž se k nim sem tam přidala i některá z nudících se dam.

Za chvíli se začínalo stmívat, tak jsem šel hledat v davu Cathy, že bychom mohli vyrazit. V tu ránu mě zastavila mladá dívčina a naprosto vážně se mě zeptala, z jakého jsem kmene, jestli Peulh nebo Malinké? Tou otázkou mě tak zaskočila, že jsem se začal nevědomky prohlížet, jestli nejsem nějakej špinavej, a pak jsem se zmohl na v daném kontextu mírně stupidní odpověď: "je suis tchèque". Chvilku nechápavě koukala, pak pokývala hlavou a s "Aha..." pokračovala do temnoucí ulice. Cathy jsem našel uprostřed davu, prý že už taky chtěla jít, ale ještě se musí vyfotit asi s 10 lidma (s nevěstou už to měla za sebou), což jsme splnili, našli řidiče Youssufa, ohoblovali spodkem auta několik místních vyvýšenin, odbočili na hlavní a vyrazili vstříc nebi s guinejskými červánky do naší kanceláře, kde jsme se pak několik hodin střídali v pronášení zahajovacích řečí u příležitosti zahájení mého koordinátorského pobytu. (O po-svatební veselce příště...)

Jazyk stránek

Právě adoptováno: 792

K adoptování: 26

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Heslo:
Zaregistrovat se
Zapomenuté heslo

Napište nám

Váš E-mail: