Adopce afrických dětí na dálku

PRVNÍ DEN V CONAKRY

16.11.2013, Reportáž z pobytu českého koordinátora Tomáše Pivody v Guineji

Necelý měsíc bude nyní Tomáš v Guineji, kde díky českým dárcům chodí do školy přes tisíc dětí, monitorovat průběh Projektu adopce afrických dětí na dálku.

Dnes probíhá den afrického posedávání, polehávání a popíjení soft-nápojů, nazývaných Guinejci džus (coca-cola, fanta), před místními boudami-obchody-tzv. butikami, protože balíky se zásilkami od rodičů jsou ještě zadržovány na letišti. Simon už 14 dnů jezdí někam na úřady vyřizovat povolení k jejich uvolnění, a když jsem se ho zeptal, co to všechno obnáší, zakoulel jen očima, mračil se a vykřikoval slova byrokracie a korupce, spojená s nepublikovatelnými přívlastky...takže dnes jel zařizovat snad už poslední razítko.

Kromě toho je ale dnes pohřeb jedné holky, co všichni znali, je to příbuzná našeho koordinátora Benjamina, 26 letá studentka medicíny, co umřela prý na renální selhání (selhání ledvin), že už dva roky měla problémy a potřebovala dialýzu...Pohřeb v Guineji znamená, že nikdo nic nedělá několik dnů, protože se truchlí, ale snad to tentokrát nehrozí, když všichni vědí, že jsme už měli začít dnes brzy ráno, abychom vše stihli...

Večerní program se bude odehrávat v opačném duchu, protože v neděli se zase někdo vdává a dnes se pořádají nějaké předsvatební tance, kam mi Cathy poručila se dostavit, takže nahodím svou jedinou africkou košili a půjdu nejspíš poskakovat a tvářit se u toho nenápadně, jako že patřím do kolektivu. Což nejspíš znamená, že v neděli po bohoslužbě, kde se na mě prý pokaždé ptá pan vedoucí sbormistr, takže tam musím zase pravidelně docházet, půjdeme na svatbu...(Rut nebude mít moc radost, že se místo práce poflakujeme...).

Simon mě ale ujišťuje, že má vše pod kontrolou, že zítra pojedeme do největší tržnice Madiny nakupovat dárky za peníze, co se tentokrát vybraly extra od rodičů...včera se na interní poradě dohodli, že to budou boty, protože spousta dětí tu chodí do školy bosky nebo v nevyhovujících botech, ale je to trochu logistický problém, jak nakoupit boty pro 1200 dětí, aniž bychom znali u všech jejich přesné velikosti... Ale věřím ujištění koordinátorů "on va se debrouyer..." Večer po svatebním hopsání máme schůzi koordinátorů, kde budu hlasitě hřímat, že tu nebudu půl roku a že musíme začít "travailler dur"! Snad i mě do té doby přejde třicetistupňová letargie (ve stínu)!