Adopce afrických dětí na dálku

Z DENÍKU ČESKÉ KOORDINÁTORKY DO GUINEJI 31. DÍL

Z DENÍKU ČESKÉ KOORDINÁTORKY BÁRY ŠTORKOVÉ Z CESTY DO GUINEJI V LISTOPADU 2012

Den třicátý druhý, sobota, Conakry

NÁVŠTĚVA MEŠITY

Byla jsem domluvená s Cathy, že v sobotu pojedeme navštívit velkou mešitu a vydáme se spolu do Madiny, na trh, kde jsem již byla s Genevieve. Moc jsem se těšila, takže jsem nervózně přešlapovala doma a čekala, kdy Cathy přijede. Po desáté hodině jsem se dočkala.

Do mešity jsme dorazily právě v čas na modlitbu a Cathy mi řekla, že se rozhodně můžu zúčastnit, pokud mám zájem. Neváhala jsem a navlékla na sebe svůj hábit a Cathy málem umřela smíchy, nicméně mě pochválila, že se snažím integrovat. Kdyby mi nečouhaly právě ty paty, nikdo by nepoznal, že jsem bílá jak stěna. Před mešitou jsem nenápadně proplula kolem záplavy žebráků, při vchodu mě jedna paní zdravila: „Salam Alaykum, Fôté!“. Vevnitř to byla krása, úplně něco jiného, než znám z Turecka. Mešita moc stará není, postavil ji první prezident Sékou Touré a je to prý největší mešita v černé Africe. Ptala jsem se, co mám při modlitbě dělat – bylo mi doporučeno pozorovat všechny okolo a dělat to samé, což jsem samozřejmě zvládla bez problémů. Po modlitbě jsem si sundala závoj přes obličej, protože v tom bylo neskutečné vedro a chvíli jsme s Cathy seděly na koberci a povídaly si. Přišla za mnou jedna slečna, asi stejně tak stará jako já a povídala mi, že mě obdivuje, že taky nosím hidžáb (tj. hábit), i když jsem běloch.

Den třicátý třetí, neděle, Conakry

PŘÍPRAVY NA ODLET

Je neděle, což pro ostatní znamená kostel a pro mě pomalu balení všech věcí, kompletace a kontrola dokumentů. Musím využít denního světla a všechno si pěkně nachystat. Pak si do středy můžu vesele válet šunky!

Nakonec jsem tedy všechno přerovnala a mohla se hrozit hned ze dvou důvodů. Prvním byla absence hromady věcí, které mi koordinátoři samozřejmě ještě nedodali, druhým zase pocit, že se mi oba kufry asi zmenšily, protože netuším, kam to všechno narvu a ještě jak při tom dodržím váhový limit.

AFRICKÁ KUCHYŇ

Pak jsem se vydala ke Catherine, která mi slíbila, že mě naučí vařit africké jídlo a bissab, což je takové šíleně sladké (a hrozně dobré) pitíčko. Cathy má kuchyň, což už něco znamená. Kdo má kuchyň, je opravdu bohatý. Teď co tou kuchyní myslím – přístěnek bez podlahy s miniaturním okénkem, kde se nachází ohniště a je tam různě poházené nádobí.

VAŘENÍ

Hned mě tam nasídlila a už jsem měla v ruce nůž a krájela banány, rajčata, cibuli a česnek. A rybu. Nejdřív se na oleji, který v hrnci už nějaký ten den byl, osmažily plátky banánů (první várku jsem připálila). Pak se do toho samého oleje šoupla ryba omatlaná hořčicí. Po dosmažení se olej odstavil na příště a začala se dělat pálivá omáčka, což bylo rajče, cibule, česnek, protlak a samozřejmě pálivá paprika (hodně pálivé papriky). Všechno se to dalo do minikastrůlku a do nekonečna vařilo. Teď si to představte, ohniště ve fakticky uzavřené místnosti, kde se větrá jen dveřmi. Za chvíli jsem brečela jak želva, takže jsem byla přesunuta před dveře i s přenosným ohništěm a mohla tak vesele obracet smažící se banány. Po všem při tom lezlo neskutečné množství much.

SPONTÁNNÍ AFRICKÁ DOMÁCNOST

Fanta, patrně patřící do domácnosti Cathy, mě strašila mrtvým krabem, před kterým jsem zdárně utíkala. Pak mi ho po uvaření nabízela k jídlu, ale odmítla jsem, co nejzdvořileji to šlo. Fanta se mi smála, zatímco jí krabí klepítka trčela z pusy. Mezi tím vším samozřejmě nemohl chybět malý Mohamed, který odkudsi přinesl kolíček na prádlo a snažil se mi ho připnout na nos, což se mu nakonec povedlo. Snažila jsem se mu názorně demonstrovat, že lepším cílem bude třeba okraj židle nebo stolu, ale místo toho si jako ideální k secvaknutí zvolil moje prsty. Někde potom vyhrabal bílou křídu – hned jsem se zaujetím začala kreslit lodičku, sluníčko a kytičku, aby všichni měli pocit, že si umím hrát s dětmi. Mohamed křídu sebral, moje obrázky začmáral, načež křídu snědl.

Odpoledne jsem byla dopravena domů i se svým kulinářským výtvorem, který jsem hrdě prezentovala před svou guinejskou rodinkou. Všichni se pustili do jídla, chválili mě a říkali, že si klidně můžu vzít Guinejce, protože umím vařit africká jídla.

 

Jazyk stránek

Právě adoptováno: 822

K adoptování: 30

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Heslo:
Zaregistrovat se
Zapomenuté heslo

Napište nám

Váš E-mail: