Adopce afrických dětí na dálku

Z DENÍKU ČESKÉ KOORDINÁTORKY V GUINEJI 18. DÍL

 

Den patnáctý, středa

Dnes bylo na programu dofocování dětí u Benjamina. A hádejte co? Zase nedokončeno. Tak snad příště. Zoufale jsem toužila po internetu, ale nebylo mi přáno. V internetové kavárně bylo připojení tak pomalé, že jsem nenačetla ani email. Hodinu jsem tam okusovala monitor a pak jsem to vzdala. A přitom zítra máme s Benjaminem a Simonem namířeno do Kissidougou, kde internet asi nebude vůbec. To je město ve vnitrozemí, kde je tam asi 200 dálkově adoptovaných dětí a bude se tam stavět škola.

Při balení zavazadélka jsem v kufru objevila mucholapku. Hned jsem s ní seznámila svou guinejskou rodinku, která vydechla údivem nad tím, co to v té Evropě nemáme za vynálezy. Mucholapka byla okamžitě umístěna ven, všichni přítomní se usadili kolem ní a s neskutečným zaujetím pozorovali, co se bude dít. Při ohromném množství much, které se tu vyskytuje, nemuseli vážně čekat dlouho. Tři sekundy a na mucholapce jich uvázlo prvních pět. „Ááá!“ křičely děti, pokaždé když se přilepil další hmyz. Během pár minut byla mucholapka obsazená, což už byla nuda, protože se na ní další mouchy nevešly (popravdě jsem čekala, že se každou chvílí vznese do vzduchu, protože byla opravdu plná much, které se snažily za každou cenu odletět).

Dobalila jsem si batůžek. Jsem ohromně zvědavá hlavně na cestu (ano, mám zásoby kinedrilu), protože prý pojedeme asi 12 hodin. Nakoupila jsem si zásoby jídla jako správný Čech. Řízek s chlebem sice nemám, ale vybavená jsem ovocem, zeleninou a sušenkama, tak snad hlady neumřu.

Vylezla jsem se ven umýt, a co nevidím. Češi jsou sice národ vynalézavý, ale evidentně ne tolik, jako místní, co se týká maximálního zužitkování čehokoli. Otevřu dveře na terasu a tam děti otrhávají mrtvé mouchy z mucholapky, aby tak uvolnily místo pro další hmyzáky… No napadlo by vás to? Ani mucholapka nemusí být nutně na jedno použití, což mě nutí zamyslet se nad tím, jak je prospěšné, že se tu nepoužívá toaletní papír.

Jinak si sedím pěkně v posteli a poslouchám Ladovskou zimu od Nohavicy. Doma to asi ještě na sníh nevypadá, ale za tři týdny, až se vrátím, tak kdo ví.

 

Jazyk stránek

Právě adoptováno: 871

K adoptování: 89

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Heslo:
Zaregistrovat se
Zapomenuté heslo

Napište nám

Váš E-mail:

Facebook