Adopce afrických dětí na dálku

Z DENÍKU ČESKÉ KOORDINÁTORKY V GUINEJI 5. DÍL

Den třetí - pokračování


K dopravě jsme použily sdílené taxi. Představte si to tak, že vám zastaví taxík, kde jsou čtyři cestující a řidič, ale vy se stejně nasoukáte dovnitř. Byly jsme dvě, tak to byl docela mazec. Zkoušela jsem za sebou zavřít dveře, to se sice nakonec podařilo, ale věřte tomu, že být sardinka v konzervě, tak mám oproti tomu luxusní lebensraum. Navíc Genevieve poznamenala na mou adresu: „Teda ty seš ale tlustá.“
Když jsme konečně opustily taxík, hledala jsem očima univerzitu. Kde jsou ty majestátné budovy, chrámy vzdělání a přísliby lepší budoucnosti nadějné generaci? Přímo před námi, jak jsem byla upozorněna. Nicméně pod pojmem univerzita si etnocentrický našinec představí prostě něco úplně jiného. Nemůžu si pomoct, ač bývalý antropolog, pořád mě tu něco překvapuje. Takže tedy univerzita Lansany Contého (druhý guinejský prezident od nezávislosti) se nacházela na bývalé vojenské základně. Skládala se ze starých přízemních baráčků se zamřížovanými okny a co mě docela přišlo zajímavé, nebyla tam jediná cesta či pěšinka. Prostě univerzita napůl v lese, napůl na poli ladem. Když jsme přicházely, z dálky byly patrné zástupy studentů nahromaděné ze všech stran kolem jedné budovy. Mávali jakýmisi papíry, snažili se je nacpat alespoň do oken a hlasitě při tom pokřikovali. Na mou otázku, oč se jedná, mi bylo odpovězeno, že na studijním probíhá zápis, a že takhle to tu vypadá celý týden. Méně vytrvalí jedinci se usídlili ve stínu stromů a čekali, až dav zmizí. Genevieve a její kamarádi měli namířeno na prezentaci předmětů, které si mohou tento semestr zapsat a vzali mě s sebou. Asi nemusím zdůrazňovat, jakou zvědavost jsem v již přítomných vzbuzovala.
Opět musím vpadnout do vyprávění – právě zapnuli proud (je osm hodin večer), všechno začalo fungovat a zvenčí se ozval jásot obyvatel :) Konec vsuvky :)
Zpět na univerzitu – ráda bych popsala přednáškový sál, ale v první řadě nevím, jestli tomu tak vůbec říkat. Lavice tam byly, tabule taky (ještě pro křídy), zdi byly oprýskané, špinavé a vedro se snažily mírnit všude možně přišroubované stařičké ventilátory, na zdech byly nalepené papíry s rozpisem studentů na přednášky. Zajímavý poznatek – tabule se maže křídou na plocho.
Po tom, co si studenti zvolili předměty, jsme přispěchali k zápisu. Hromada lidí byla stejná jako předtím, uchýlili jsme se proto na lavičku a dav z dálky pozorovali. Po třech hodinách byla Genevieve konečně na řadě. Celou dobu jsem popíjela vodu, přesto mě začala pobolívat hlava, proto jsem měla radost, že je hotovo. Ale nebylo – v okénku si jen vyzvedla papír, který musela podepsat, odevzdat jinde (hodina čekání), tam vyfasovala účet, který musela zaplatit na pokladně (půl hodiny) a s útržkem o zaplacení se vrátila tam, kde celou byrokratickou odyseu absolvovala (hodina). Slibuju, že na naše studijní budu nadávat o něco méně.
Po takové době čekání a snahy o konverzaci ve francouzštině jsem byla jednoduše mimo provoz. Naštěstí nás kamarádka Genevieve přiblížila autem k domovu, ale domů jsme ještě nešly. Zamířily jsme na návštěvu k nějakým známým. Sotva jsme se objevily na dvorku, obklopily mě malé děti. Tři mě držely za sukni, dvě za ruce a asi pět jich bylo v závěsu. Dovedly mě spolu s Genevieve do nějaké místnosti, kde nebyl nábytek, jen na zemi rozprostřené deky. Na nich seděly další děti a dvě dospělejší dívky. Genevieve si pokecala a tradá domů. K večeři na mě koukala vykulená mrtvá ryba (samozřejmě celá).
Nemohla jsem si pomoct, hned se mi vybavily ty mrtvé ryby na trhu osedané milionem much. Ale co nezabije místní, nemůže být tak hrozné ani pro mě. Potlačujíc všechny méně chutné představy, pustila jsem se do ryby tentokrát doplněné smaženým banánem a (samozřejmě brutálně pálivou) omáčkou s česnekem. Bylo toho tolik, že jsem to nemohla dojíst a zbytek mi proto skončil opět pod postelí na horší časy.
Po jídle jsem na chvíli usnula, ale probudil mě slejvák podobný těm v Adaně, jenže tady, když tu vodu pustíte na prach a hlínu, jelikož asfalt nebo beton se na zemi nachází vzácně, máte najednou všude jezera hnusné, špinavé vody. Během deště jsme vysedávali se sourozenci Genevieve na terase a povídali si o životě v Evropě a Africe. Následně jsem statečně absolvovala koupel (tentokrát s žínkou) a už jsem pěkně zavrtaná ve svém anti-moskyt stanu a chystám se každou chvíli usnout. Takže dobrou noc a zítra zase vstříc dobrodružstvím!

Jazyk stránek

Právě adoptováno: 817

K adoptování: 24

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Heslo:
Zaregistrovat se
Zapomenuté heslo

Napište nám

Váš E-mail: